Příběh Petra a Lucie
Byl to jeden z těch studených říjnových dnů, hodiny odbíjely třináctou.
Já usedal k počítači. Ještě jsem ale netušil co na mě čeká. Některá setkání v životě jsou přímo osudová, stejně tak proběhlo moje seznámení s Lucií. V té době jsem se hodně věnoval bojovému umění a hledal jsem parťáka na cvičení. Moc se mi to ale nedařilo. Rozhodl jsem se, že zkusím štěstí na seznamce. Napsal jsem inzerát a vložil ho do rubriky “seznamka sport”. ( Hledám -Sparing Partnera na Kun-fu ) Dlouho se nikdo neozýval, najednou ale po návratu z dovolené jsem se nestačil divit. Psala mi nějaká Lucie, že by mě ráda poznala a šla se mnou na procházku. Sakryš já hledal parťáka na sparing, ne na nějaké procházky.
Toho pána jsem si všimla v posilovně, kam jsem poprvé měla velký strach vůbec jít.
Mnoho let jsem strávila pohráváním si s myšlenkou, co mě vlastně v životě baví a naplňuje. Pochopitelně jsem žena a jako každá z nás si chce své tělo a vlastně i fyzičku zlepšit. A na tom je potřeba pracovat. Tak dobře, dám se do toho, jenže za měsíc mě to opět přestalo bavit. Tak jsem se na to vykašlala. Najednou jsem se dostala v životě do vážných situací. Když se Vám všechno sype, boří se vztahy, zdraví, výchova dítěte… Už vlastně nemáte chuť ani k životu ani k jídlu, protože jíte pořád to samé dokola a vlastně ve výsledku nezdravě. Možná si spíš dáte skleničku vína, aby vám pomohla uvolnit to, co v poslední době vůbec nezvládáte. A pak může přijít taková malá životní krize. Zběsile hledáte, čeho se uchytit, co by vám pomohlo. Jenže není nic. Jednoho dne jsem se naštvala a řekla si dost. To doopravdy neexistuje něco, co by mi pomohlo? Já to chci najít! A pak to přicházelo kousek po kousku. Nejdřív jsem začala navečer jen tak zlehka běhat, v tu chvíli jakoby veškerý stres ze mě padal. Cítila jsem, jak se mi vlastně ulevuje. Jenže sem pak nemohla popadnout dech a brzy mi začaly docházet síly, a to mě vedlo k zamyšlení, jestli to dělám vůbec dobře. Po nějaké době jsem navštívila místní posilovnu. Upřímně řečeno se strachem. Budou na mě všichni koukat, proboha vůbec to na těch strojích neumím. Zašila jsem se někam do rohu na rotoped a pomalu se rozkoukávala. Všimla si, že si vlastně každý hledí svého a to bylo pro mě pozitivní.
Tajemství má takovou cenu jako ti, před nimiž je máme uchránit.
Jak mohla vědět, že jsem sám a nezadaný. Bylo to pro mě naprosto nepochopitelné, a to co o sobě psala mě přímo ohromilo. Zkusím to, řekl jsem si. Na první rande jsem ji koupil malou růží. Chtěl jsem ukázat, že jsem chlap, který ví, co se sluší a patří když jde s dámou na procházku. Váuuu to byl můj pocit z prvního setkání. Lucie mě přímo okouzlila a netrvalo dlouho a zamiloval jsem se. Nakonec jsme se stali partnery, jak v životě a taky v podnikání. Je skvělé, když máte po boku člověka, s kterým sdílíte svoji představu o životě. Pohyb a dobré jídlo bylo pro nás velkým lepidlem, které nás spojovalo v dobrém i ve zlém.
Lákalo mě ho oslovit, protože jsem se chtěla dozvědět víc o cvičení
Odhodlala jsem se ho tedy zeptat, jak cvičení vlastně funguje. Petr mi řekl, že dělá lekce jako osobním trenér, který Vám přesně vysvětlí, jak vše správně nastavit, používat a dokonce se i správně stravovat. Vše mi pomalu začal vysvětlovat a mě docházelo, jak mě to vlastně ohromně baví.
Zdravý životní styl vždycky nebyl samozřejmost.
Já osobně jsem prožil období života, kdy o zdravém životním stylu by se nedalo absolutně mluvit ani za nehet. Postupem času jsem ale přicházel na to, jak je skvělé, když člověk je štíhlý, má energii celý den a neřeší zbytečné blbosti. Tohle se však nestalo ze dne na den. Byla to poměrně velmi klikatá cesta. Každý by si asi přál aby mohl lusknout prstem a vše změnit z minuty na minutu. Tak to ale ovšem není. Svoje návyky jsem budoval velmi pomalu a postupně krok za krokem. Nikdy to nebylo vůbec lehké. Uvědomil jsem si, že existuje jen několik málo principu, které když ovládnete, můžete dosáhnout čehokoliv.
Taky jsem na začátku neměla žádnou životosprávu a ani návyky ke cvičení.
Díky Petrovi jsem začala cvičit pravidelně a dokonce jsem si nechala nastavit celý jídelníček. Pokaždé, když jsem končila svoji hodinku, cítila jsem se báječně. Měla jsem totiž v hlavě svojí motivaci a to nechat svůj veškerý stres právě v téhle hodině cvičení za hlavou. Moje cvičení je pro mne teď součástí života, protože mi dopomáhá k tomu, abych se dobře cítila, a ke zdraví mi zase dopomáhala strava, která je odlehčená a výživná. Myslím si, že jsem překonala sama sebe. Protože cvičit chodím až do dnešního dne a to s velkým nadšením. Nejen, že je to vidět na mém těle, ale především i na mé psychické kondici za co jsem velice vděčná. Považuji to tak trochu za spasení. Spasením těla i ducha.
Pochopil jsem, že je klíčové ovládnout několik principu.
Tím prvním principem je zaměření. Pozornost je klíčová pro dosažení jakéhokoliv cíle.
Druhým principem je vytrvalost. Ten, kdo vytrvá, vyhraje. Ten, kdo se na to vykašle, prohraje.
Třetím principem je rovnováha v životě. Rovnováha je velmi křehká věc a není ji možné nastavit natrvalo. Spíše je potřeba neustále hledat možnost,i jak ji obnovit.
Posledním principem je nalézt lidi, kteří podporují naše životní záměry. Těžko budete zdraví, když vedle Vás bude partner, kterého nic jiného nezajímá než kolik stoji cigara nebo kdy půjdete do hospody. V lepším případě se jen tak nadlábne a odválí se k televizi. Není jednoduché zapojit hned do svého života všechny tyto principy. Na začátku jsem se dokázal zaměřit na věci asi jen tak 5 až 10 minut. Vytrvalost jsem sice měl, ale pouze v blbostech. O rovnováze se nedalo na začátku ani mluvit. Parta lidí byla spíš s partou hospodských povalečů, než partou lidi, kteří by chtěli žít zdravě. Začátky nikdy nejsou lehké pro nikoho a nikdy nemáte na 100% hotovo. Proto je to cesta, která nás neustále vrací k tomu dobrému. Pokud máte tu správnou mapu nemůžete zabloudit.
Byl jeden z těch zimních dnů a já jsem se chystal na cvičení. V té době byl Táda ještě velmi malý, byli mu tři roky. Než jsme se z Lucií poznali, věnovala se spíše péči o dítě než cvičení. Samotné se jí totiž cvičit nechtělo a do fitka by ji nikdo nedostal. Nabídnul jsem Lucii ať si jdeme zacvičit společně a Tádu můžeme vzít s sebou. Bylo to malé soukromé fitko, kde to šlo. Lucku první cvičení docela zmohlo, takže zbytek dne tak trošku prospala. Nechci tady na ní bonzovat, ale v té době toho moc nesnědla. Byla takový klasický dietář, který jí velmi málo z obav aby netloustl. Vysvětlil jsem ji, že pokud bude cvičit, je potřeba aby jedla mnohem víc než do teď. Souhlasila a začala s novou stravou. Nakonec byla tak nadšená, když zjistila, jak skvěle to funguje na jejím těle. Sama pak začala studovat správnou výživu a techniky cvičení.
Do této doby jsem měl své znalosti vyčtené pouze z knížek, které se někdy oponovaly. Bylo na čase se posunout o krůček dopředu. Říkal jsem si, že získám ty nejkvalitnější informace, které je možno v Česku najít. V té době patřila trenérská škola Petra Stacha mezi špičky v oboru. Netvrdím, že se vším, co jsem se tam naučil dnes souhlasím, ale byl to můj první oficiální trenérský certifikát, díky kterému jsem mohl začít oficiálně trénovat lidi. Moje vzdělávání probíhalo už několik let než jsem vůbec do této školy nastoupil a vlastně probíhá doteď. Jen už na to nejsem tak nějak sám. Dnes se chodíme z Lucou školit společně. Některé školení nás baví oba. Z některých jsem nadšený jenom já a Lůca naštvaná, že je to zbytečně složitě popsáno.
Nemůžu uvěřit, že je to už tolik let, co se z Lucou známe. Stále spolu chodíme cvičit, vaříme jak ty zdravá jídla tak i ty nezdravá. V týdnu jsme velice aktivní. Běháme, posilujeme, jíme vyváženou stravu “většinou”. O víkendu umíme i lenošit. Přiznávám se, že spíše bych lenošil já. Když ale Lucie zavelí, tak co se dá dělat, obuji si boty a jde se do lesa. Sranda´je, že boty mám na noze jenom já. Lucie se totiž věnuje chůzi a běhu bez bot .Někdy ji v tom velmi rád podpořím ale ne v zimě, takovou odvahu já nemám.
Kde z počatku byl vnitřní boj, beznaděj a nikdy nekončící cesta.
Teď jsem vděčná za to, že sem se tenkrát rozhodla. Rozhodla se k tomu změnit svůj život a svůj přístup k němu. Přestala sem bojovat s vlastní představou toho, co je správné a co správné není a nechala se Petrem vést. To mi časem poskytlo určitou úlevu. Nejdřív sem tomu nevěřila. Myslela sem si, že všechno dodržovat je úplně zbytečné a nefunkční. Jenže moje píle a práce na sobě přinesli mě a mému tělu pozitivní výsledky, a v tu chvíli jsem měla radost. Radost z toho, že to, co dělám mi dává smysl. Petr mě učil všechno od základů a začátku, byla sem vším naprosto nepolíbená. Spoustu věcí jsem nepřijala, jen pro to, že mám prostě svojí hlavu. Ale když jsem pochopila a nechala tento nový svět aby mi pomohl, doslova jsem mu propadla.
Společně s Lucou jsme začali před několika lety pomáhat lidem.
Naší specializací je hubnutí a cvičení pro lidi, co nemají skoro žádný čas. Celou tu dobu jsem ale měl v hlavě myšlenku. Myšlenku něčeho mnohem většího. Je fajn, když někomu můžete pomoci aby měl víc energie, byl štíhlejší a zdraví. Je ale mnohem lepší, když víte, že ta pomoc je trvalá ne jen dočasná. Zrodil se tedy nápad na klub pod názvem “cesta ke zdraví”. Klub je pro mě odpovědi na otázku, jak zůstat trvale štíhlý a v kondici. Přitom nemuset jezdit do fitness. Do tohoto klubu jsem dal a stále ještě budu dávat své vlastní know-how v rozumné formě pro běžného člověka. To je mým závazkem pro tento klub.
Vše mě tak silně motivovalo, že jsem se rozhodla, že začnu tohle všechno předávat ostatním.
Dneska vím, že sama bych tohle všechno nikdy nedokázala. Sama bych se nikdy takhle nedokázala motivovat a podporovat. Celý tento svět mě oslovil natolik, že jsem se pak sama začala věnovat svým klientům a všechno je postupně učit. Z mojí práce mě nejvíce naplňuje to, že můžu lidem ukázat novou cestu životem a změnit jim tím v podstatě celý náhled na život. Těší mě, když pak vidím své klienty, kteří se těší ze svých skvělých úspěchů společně se mnou. Je to pro mě ta nejlepší odměna. Klub je pro mě přirozenou cestou, jak spojit lidi, kteří chtějí žít zdravý životní styl. My ženy si také potřebujeme někdy odpočinout od všední starosti. V tomto klubu je pro nás spoustu wellness. Je to přirozená forma, jak předávat informace, co jsem se naučila. Myslím, že Vás to bude bavit stejně tak, jako to baví mě.
Usměj se vžitě, o hovno vlastně jde......
Tohle si vždy opakuji, když se chytím do pasti svých myšlenek. Jak něco nejde nebo něco nemůžu, nedokážu a podobně. Někdy je z toho mezi námi tak trochu zápas. No asi jsem si opravdu našel toho sparing partnera. Tak, jak bylo v seznamovacím inzerátu uvedeno. Nakonec ale vše odplyne jako voda. Za každým mrakem se objeví sluníčko. Náš příběh stále nekončí. Neustále se mění a má mnoho úhlu pohledu. Záleží na každém, jaký úhel si vybere. Může se pak smát nebo plakat. Mít energii nebo bojovat o energii. To vše je volba, kterou každý z nás, každý den činí. Záleží jen na vás, co si vyberete Vy
Pokud na věci ve svém životě tlačíme a chceme je všechny hned a najednou tak jdou proti nám.
Buďme tedy trpělivý, netlačme na sebe a nechejte vše ať si najde svůj přirozený proud. Pokud se dostaneme do stresu, nikdy nebudeme mít žádné výsledky. Pokud něco nejde, tak je to potřeba pustit a začít znovu a jinak. Pokud máme kolem sebe ty správné lidi a podporu, nikdy nemůžeme sejít s cesty. Naše vnitřní motivace a cíl nás vede za tím, co sami chceme. Nechejme se vést a pojďme se navzájem motivovat, v tom je největší síla.