
Možná to na první pohled zní jako provokace, ale pokud se vám to děje, nejste v tom sami. Dnešní doba je plná doporučení a rad, které člověka zavedou do většího chaosu. Když to celé nakonec nefunguje, většina lidí začne pochybovat o sobě, ne o metodě. Problém však není ve vás.
Problém je v tom, že většina rad vůbec nepracuje s tím, jak tělo skutečně funguje. A právě o tom si dnes popovídáme trochu víc do hloubky. Pokud se ptáte, proč nebudete hubnout, je to často způsobem myšlení.
Spousta lidí má pocit, že hubnutí je hlavně o kaloriích. Kolik jich sníte, kolik jich spálíte, jak velký je deficit. Jenže tělo není počítačka ani stroj. Je to komplikovaný systém hormonů, reakcí a signálů, které se navzájem ovlivňují.
Úplně největším hráčem v celém procesu je inzulin. Ten rozhoduje o tom, jestli se tuk ukládá, nebo se naopak uvolňuje do energie. Když je inzulin vysoko, můžete jíst málo a cvičit hodně, ale tělo tuk nepustí ven. Naopak, když je inzulin nízko a stabilně, tělo se dostává do režimu spalování a hubnutí jde přirozeněji.
Proto se často stává, že nebudete hubnout, pokud správně nepochopíte roli inzulinu.

A pokud nehubnete, je to často způsobeno potravinami, které zvyšují hladinu inzulínu. Někdo si dá zdravou snídani v podobě cereálií a jogurtu. Jiný si dá ovocný fresh. Další si dá celozrnné pečivo se šunkou. Všechny tyto věci vypadají „fit“, ale reálně zvednou inzulin tak, že tělo přepne do ukládacího režimu.
Pokud se tohle opakuje několikrát denně, tuk se nemá šanci uvolnit. Člověk pak sice cvičí, ale energie nikde, chutě stoupají a únava se zvyšuje. To je důvod, proč nebudete hubnout, i když se snažíte.
Velmi zajímavý mechanismus, o kterém mnoho lidí neví, je takzvaný ranní efekt. Jde o to, že tělo ještě před probuzením uvolňuje několik hormonů – kortizol, adrenalin, glukagon a růstový hormon. Tyto hormony zvýší hladinu krevního cukru, aby měl člověk po probuzení energii.
Je to přirozené a hluboce zakořeněné v evoluci. Dřív lidé museli ráno vstát a jít si jídlo obstarat. Neměli nachystanou snídani ani lednici. Tělo je tedy nastavené tak, aby člověk ráno zvládl fungovat bez jídla.
Jenže pokud si dnešní člověk dá hned po probuzení jídlo, přidá k té zvýšené ranní hladině cukru další porci energie. A protože je ráno citlivost na inzulin nejnižší, vyletí inzulin mnohem víc než v jinou denní dobu. Výsledek? Rychlejší hlad, větší chutě, větší únava a menší schopnost spalovat tuk.
Tenhle ranní inzulinový skok je něco, co lidi často vůbec nespojí se svým hubnutím. Říkají si, že přece musí „něco sníst“, protože všude slyší, že snídaně je nejdůležitější jídlo dne. Moderní doporučení se však v mnoha ohledech rozcházejí s tím, jak naše tělo skutečně funguje.
A nejde o to nejíst, jde o to pochopit, jak pracovat s aktuálním stavem hormonů. Hubnutí by nemělo být bojem proti vlastní biologii.
Dalším faktorem, který tělo drží v ukládacím režimu, je stres. Vysoký kortizol zvedá krevní cukr a tím i inzulin. Proto lidé, kteří pracují v náročných pozicích a mají málo spánku, často přibírají hlavně v oblasti břicha.
A i když jedí relativně zdravě, nedaří se jim shodit. Tělo pod chronickým stresem špatně pouští tuk. A k tomu většinou přichází ještě emoční hlad, chutě a únava.
Je to práce s hormonálním prostředím a pochopení toho, jak se tělo chová v různých situacích během dne. Co jíte, jak často jíte, kdy jíte, jak spíte, jak zvládáte stres, jaký je váš denní rytmus – to všechno ovlivňuje, jestli bude inzulin nahoře, nebo jestli bude tělo konečně schopné spalovat tuk.
Když se na to podíváte takhle, možná se vám začne skládat spousta věcí, které vám dřív nedávaly smysl. Proč máte po zdravé snídani za hodinu hlad? Proč nejste schopni vydržet mezi jídly? Proč máte večer nekonečné chutě? Proč se vám hubnutí rozběhne, a pak se zasekne?
Nic z toho není vaše chyba. Jde jen o to, že pracujete proti mechanismům, které jsou hluboce zakořeněné v biologii.
Když se naučíte udržovat inzulin nízko a stabilně, všechno se mění. Energie se vrací, chutě mizí, tělo reaguje a váha se konečně pohne.
Hlavně – všechno je mnohem snazší. Člověk se nemusí trápit dietami, nemusí počítat každé sousto, nemusí žít ve strachu z jídla. Stačí pochopit pár základních principů a začít s nimi pracovat.
Energie se vrací, chutě mizí, tělo reaguje, váha se konečně pohne a hlavně – všechno je mnohem snazší. Člověk se nemusí trápit dietami, nemusí počítat každé sousto, nemusí žít ve strachu z jídla. Stačí pochopit pár základních principů a začít s nimi pracovat.
Pokud chcete s hubnutím konečně pohnout, je dobré mít někoho, kdo vám pomůže pochopit, co vaše tělo dělá a jak s tím pracovat. Nemusíte na to být sami a není potřeba zkoušet další slepou cestu. Když víte, jak na to, jde to mnohem rychleji a hlavně bez stresu.
Pokud chcete pomoct, rád vám ukážu postupy, které fungují, a nastavím vám plán přesně na míru vašemu životu. Stačí mě kontaktovat a můžeme se pustit do práce. Jmenuji se Petr Sedláček a jako trenér hubnutí vám s tím rád pomohu.
Pokud chcete všechno, o čem jsem psal, rovnou vyzkoušet v praxi, zvu vás do mého sedmidenního programu na zkoušku
Během těchto sedmi dní si osaháte, jak spolupráce se mnou funguje a jak moje metoda pracuje s vaším tělem. Je to nejjednodušší způsob, jak si vše bezpečně vyzkoušet. Odkaz najdete zde:
A pokud chcete začít ještě jednodušším způsobem, můžete si objednat kvalitní krabičkové stravování od Nutric Bistro. Je postavené na principech, které optimalizují inzulinovou reakci. Krabičky jsou složené z kvalitních surovin a vyvážené tak, aby člověk dostal přesně to, co jeho tělo potřebuje.
Pokud si nebudete jistí, jaký typ programu od Nutribistro zvolit, můžete mě kdykoliv kontaktovat a rád vám s tím pomohu.
1. Omezte jídla, která prudce zvyšují inzulin.
Pečivo, sladkosti, džusy, limonády, bílé těstoviny, slazené snídaně.
2. Prodloužte intervaly mezi jídly.
Každé jídlo = inzulin. Méně jídel = méně inzulinu.
3. Začněte den bez sladké snídaně.
Ideálně lehké bílkoviny nebo klidně pozdější první jídlo.
4. Dopřejte si dostatek spánku.
Nespavost = zvýšený kortizol = vyšší inzulin.
5. Zvolte chytré cvičení.
Silový trénink + chůze → nejlepší nástroj jak zhubnout s nízkým inzulinem.
Zdroje interní
Zdroje externi